Vzdálenost
Vzdálenost patří mezi základní principy šermu, protože určuje, zda je možné soupeře zasáhnout, zda je nutné ustoupit, zda lze bezpečně pracovat s čepelí nebo zda už je šermíř v nebezpečí. V této části se věnujeme různým typům vzdálenosti – od velmi krátké kontaktní vzdálenosti přes vzdálenost výpadovou až po dlouhou patinandovou či balestrovou vzdálenost. Ze šermířského hlediska je správné vnímání vzdálenosti naprosto zásadní, protože špatně odhadnutý prostor vede buď k pozdnímu útoku, nebo k tomu, že soupeř zasáhne dříve. Specifikem šermu je, že vzdálenost není statická; neustále se mění pohybem obou šermířů, prací nohou, tempem, klamáním soupeře a schopností vytvořit si takovou pozici, ze které mohu útočit já, a ne soupeř.
Tempo
Tempo v šermu neznamená jen rychlost pohybu, ale správné načasování akce vzhledem k soupeři, vzdálenosti a jeho pohybu či nehybnosti. Tato část vysvětluje, že tempo vzniká ze vztahu mezi tím, kdy se soupeř hýbe, kdy stojí, kdy útočí, kdy se připravuje a kdy je zranitelný. Ze šermířského hlediska je práce s tempem nezbytná, protože ani sebelepší technika nebude fungovat, pokud přijde příliš brzy nebo příliš pozdě. Specifikem šermu je, že šermíř musí umět tempo nejen využít, ale také ho vytvářet: změnou rytmu, tlakem, zastavením, falešným pohybem, zrychlením nebo vstupem do soupeřovy akce.
Ruka dříve než noha
Princip „ruka dříve než noha“ vychází z požadavku, aby útok nebyl pro soupeře snadno čitelný. Pokud šermíř začne útok nohou, tělem nebo celkovým pohybem vpřed dříve než rukou, soupeř jeho záměr rozpozná dříve a získá čas na obranu, ústup nebo protiútok. Ze šermířského hlediska je proto nutné, aby zbraň začínala akci jako první a nohy ji následovaly. Specifikem šavle je extrémní rychlost akce, kdy zásah musí přijít dříve, než soupeř stihne plnohodnotně reagovat; správně vedená ruka tedy nejen zrychluje útok, ale také přebírá iniciativu a nutí soupeře přejít do obrany.
Právo útoku
Právo útoku je pravidlo, které má ve sportovním šermu zabránit bezhlavému vzájemnému narážení do sebe a nebezpečnému upřednostnění útoku bez ohledu na vlastní obranu. V šermu s ochrannými pomůckami totiž může vzniknout situace, kdy se šermíř chová jinak, než by se choval proti ostré zbrani: méně ustupuje, méně kryje a spoléhá pouze na to, že zasáhne dříve. Ze šermířského hlediska je právo útoku důležité proto, že vede k odpovědnosti za vlastní akci, k pochopení iniciativy, tempa, obrany a propouštění soupeřova útoku. Specifikem šavle je, že správné posouzení práva útoku vyžaduje velmi dobré porozumění tempu, protože rozhodující není jen to, kdo se pohnul, ale kdo skutečně převzal iniciativu a zda soupeř dokázal útok správně zastavit, vykrýt nebo mu vstoupit do tempa.
Be Water!
Princip „Be Water!“ znamená schopnost plynout se soupeřem, číst jeho pohyb, reakce, rytmus a záměry a přizpůsobit tomu vlastní boj. Nejde o pasivní přizpůsobení, ale o pružnost myšlení i pohybu: šermíř nesmí být svázán předem naučenou kombinací, pokud se situace změní. Ze šermířského hlediska je tento princip důležitý proto, že zápas se neodehrává podle plánu, ale ve stále se měnícím vztahu dvou soupeřů. Specifikem šermu je, že vědomé rozhodování bývá příliš pomalé, proto musí být principy, techniky a reakce natolik dobře natrénované, aby šermíř dokázal jednat přirozeně, plynule a včas.